• Klub ovíněných duší
Přihlášení



Kalendář událostí
prosinec 2019
Po Út St Čt So Ne
25 26 27 28 29 30 1
2 3 4 5 6 7 8
9 10 11 12 13 14 15
16 17 18 19 20 21 22
23 24 25 26 27 28 29
30 31 1 2 3 4 5
Nejbližší události
Žádné události
Úvod Výroba vína

Výroba vína


1. VÝROBA TICHÝCH VÍN


Výroba vína má dlouhou historii. Technologické postupy výroby se liší nejen kraj od kraje, ale dokonce vinařství od vinařství. Záleží na tom, zda dává vinař přednost klasickému způsobu výroby nebo moderním technologiím. Základní pravidla pro výrobu vín však zůstávají stále neměnná. I při použití nejmodernější technologie není jisté, zda se nám na stůl dostane dobré víno. Je mnoho faktorů, které kvalitu vína ovlivňují a které se začínají tvořit již na vinici. Zásadně důležitá je volba vhodné odrůdy pro danou oblast, která bývá mnohdy již historicky vyzkoušená.
Odrůdy pro výrobu vína lze rozdělit na bílé (pro výrobu bílých vín) a modré (pro výrobu červených a růžových vín). Předpokladem pro výrobu kvalitních vín jsou samozřejmě zdravé hrozny. Velmi významnou roli hraje datum vinobraní. V bobulích vína dochází během zrání k mnoha změnám a ideální je stanovit takový termín sklizně, aby obsah cukrů byl co možná nejvyšší a obsah kyselin ještě dostatečný.
I při výjimečných ročnících, kdy mají hrozny vysoký obsah přírodního cukru, vyvážený poměr kyselin a extraktivních látek, musí být nápoji předáno ještě také mnoho umu, a zkušeností, aby bylo skutečně pěkné.

Sběr hroznů

Základní surovinou pro výrobu vína jsou čerstvé hrozny révy vinné. Hrozny se sbírají na vinici, v našich podmínkách zhruba v období od konce srpna (rané odrůdy) až po konec listopadu (pozdní odrůdy). Výjimkou je sbírání v zimních měsících za mrazu pro výrobu ledového vína.
Hrozny se sklízejí postupně dle dozrávání . Zralost hroznů se posuzuje podle změny barvy slupek bobulí, podle jejich měknutí a dále také podle změny chuti . Při sběru se musí s hrozny zacházet velmi opatrně, aby nedošlo k poškození bobulí a vytečení šťávy. Natrhané střapce se co nejrychleji dopravují na místo zpracování. Hrozny se nemají sklízet za příliš chladného počasí (vyjma ledového vína) nebo za deště. Příliš chladný mošt pomalu rozkvašuje a kvasí. Mošt z hroznů sklizených za deště je zředěn vodou, která ulpěla na bobulích.

Odzrnění hroznů

Co nejrychleji po sklizni se musí oddělit třapina bobulí. Proces se nazývá „odzrnění“, kvůli starému označení bobulí jako „zrno“. Důležité je, aby odzrnění proběhlo šetrně, a nepoškodily se pecičky v bobulích, které by poté mohly dodávat do vína hořké látky. Takto oddělené bobule, resp. mošt s narušenými bobulemi, se nazývá „rmut“. Třapiny jsou odpadem a zpravidla se použijí jako hnojivo ve vinici.

Lisování

Po odzrnění se rmut podrobuje lisování. Účelem lisování je oddělení moštu ze rmutu. Zpočátku vytéká mošt nazývaný „samotok“, tvrdí se, že je to ta nejkvalitnější část moštu. Poté je lisován „hlavní podíl“ a na závěr zbytek moštu, „dotažek“. Tuhý zbytek po vylisování se nazývá „matoliny“. K lisování rmutu se užívají různé typy lisů – např. vřetenové, hydraulické či pneumatické. Výlisnost se pohybuje zpravidla od 60 do 80%.

Odkalení, síření, provzdušnění

Mošt se po vylisování většinou ještě odkaluje, oddělí se usazeniny, nejjemnější zbytky třapin, kalící látky atd. Zejména se odkalují mošty z nahnilých a zablácených hroznů k odstraněním usazených „sedimentovaných“ nečistot. Před kvašením se mošt ještě síří a přiměřeně provzdušní. Sířením se brání působení škodlivých mikroorganismů.

Zvýšení cukernatosti

Po odkalení může následovat zvýšení cukernatosti doslazením řepným cukrem, však pouze tehdy, jde-li o výrobu vín stolních nebo jakostních. Doslazování přívlastkových vín je vinařským zákonem zakázáno. Při výrobě červených vín se rmut doslazuje ihned po odzrnění, aby přidaný cukr kvasil spolu se rmutem.
Ke zvýšení cukernatosti o 1ºČNM (stupeň normovaného moštoměru), musí být přidáno 1,1 kg cukru na 100 litrů moštu.

Kvašení

Jak již bylo zmíněno, kvasné nádoby jsou naplněny u bílých vín moštem, u červených vín rmutem, tedy moštem spolu se slupkami, kdy lisování proběhne až po prokvašení rmutu.
Kvašení může nastartovat samovolně, díky kvasinkám, které jsou na hroznech již na vinici. Dnes se ale zpravidla používají speciálně selektované kmeny kvasinek, zajišťující hluboké prokvašení, vína se lépe čistí. Kvašení je (zjednodušeně) procesem přeměny cukru na alkohol za vzniku kysličníku uhličitého a tepla. Pokud necháme kvašení proběhnout spontánně, je výsledné víno označováno jako „selské víno“.
Současným trendem, zvláště u bílých vín, je však „řízené kvašení“, kdy se kvasící mošt chladí. Při nižších teplotách se ve víně uchová více přírodních aromatických látek, než kdyby se mošt nechal kvasit samovolně při vyšších teplotách. Pro volbu teploty kvašení je rozhodující hrozen, jeho cukernatost a poměr kyseliny. Podle těchto faktorů se pak nastaví teplota, při které se kvasí. Teplotní rozmezí řízeného kvašení se pohybuje od 15 do 20ºC. Poté se přidají výživové látky na bázi dusíku a fosforu, které podporují proces přeměny cukru na alkohol.
Je velmi důležité kvašení hlídat. Pokud má mít víno zbytek přírodního cukru, musí se ochutnávat a jeho kvašení včas zastavit. Kvašení se zastavuje proto, aby víno mělo vyvážený poměr zbytkového cukru a alkoholu.
Kvasící mošt se v úvodní fázi samovolného kvašení - tedy při výrobě „selských vín", nazývá „burčák“.

Fermentace

U červených vín se často po hlavním kvašení provádí dodatečná „jablečno – mléčná fermentace“. Při ní jde o přeměnu „hrubé“ kyseliny jablečné na „hladší“ kyselinu mléčnou působením speciálních malolaktických bakterií.

Školení vína

Školením vína je nazýván proces manipulace vína od jeho dokvašení až po přípravu k lahvování, případně k prodeji jako sudové víno. Je to zejména stáčení vína (oddělení vína od usazených kvasnic), přidání oxidu siřičitého k zamezení oxidace vína, čiření vína (odstranění bílkovin a dalších nežádoucích látek), případně další operace. Významnou částí školení vína je filtrace.
Školení vína má významný vliv na jeho budoucí charakter. Vyžaduje pečlivý přístup sklepmistra. Na charakter vína má vliv také způsob skladování, které se provádí buď v nerezových nádobách, nebo v dřevěných sudech. Ve víně skladovaném v dřevěných sudech probíhá mnohem silněji proces mikrooxidace.
Školené víno se vyvíjí a zraje až dosáhne tzv. „sudové zralosti“. V této době je nutné je stočit do lahví. Těsně před stáčením do lahví se víno znovu filtruje tzv. „jemnou filtrací“.

Odlišnosti při výrobě tichých vín

Výroba bílých vín

U bílých vín se rmut čerpá buď přímo do lisů nebo do scezovacích nádob, aby mohl odtéci uvolněný mošt, „samotok“ a v krátké době se lisuje. Lisování může od odzrnění začít okamžitě nebo po několika hodinách. Většinou se nechá rmut macerovat (naležet) několik hodin kvůli lepší extrakci aromatických látek, které jsou uloženy ve slupkách bobulí. Pro kvalitnější a rychlejší maceraci se mohou použít enzymy.

Výroba červených vín

Základní rozdíl mezi výrobou bílých a červených vín spočívá ve skutečnosti, že při výrobě vín červených se rmut nechá prokvasit spolu se slupkami a lisuje se až po kvašení. Při kvašení se ze slupek do rmutu uvolňuje (maceruje) barvivo a třísloviny, které tvoří nezbytnou složku červených vín. Tyto složky jsou v červeném víně žádané. Vyšší množství je dobrým předpokladem pro jejich archivaci. Po ukončení kvašení se rmut lisuje a vylisované mladé červené víno se přečerpává do ležáckého sklepa, kde se dále ošetřuje jako mladá bílá vína.

Výroba růžových vín

Při výrobě vína růžového se nechá rmut z modrých odrůd naležet jen pár hodin, přičemž dojde jen k částečné extrakci červených barviv. Poté se lisuje a dále zpracovává jako víno bílé.

Výroba ledových vín

Pro výrobu ledového vína se nechávají hrozny na keři co nejdéle, čeká se na teplotu -7ºC. Jsou tedy sbírány zmrzlé hrozny, které se ihned vylisují. Cukernatost u moštu musí být nejméně 27ºCNM. Výlisnost je nízká, okolo 20%. Po vylisování se mošt naočkuje speciálními kvasinkami, které se dokáží adaptovat na vysokou cukernatost. Milovníky vín je toto víno velmi vyhledávané pro svoji plnost, vysoký obsah extraktivních látek a vyšší obsah zbytkového cukru.

Výroba slámových vín

Hrozny pro výrobu slámového vína musí být sbírány nepoškozené, ve velmi dobrém zdravotním stavu. Poté se pokládají na slámu nebo věší za provázky na konstrukci. Musí být v prostoru, kde je stálý průvan, aby lépe vysychaly. Minimální doba vysychání je 3 měsíce. Bobule napadené plísní se vybírají ručně. Slámové víno (podobně jako víno ledové) je velmi ceněné a vyhledávané.



2. VÝROBA ŠUMIVÝCH VÍN

Šumivá vína se vyrábějí kvašením moštu, případně druhotným kvašením vín v uzavřených nádobách. Kvašení může probíhat tradičně v lahvích nebo i ve velkoobjemových nádržích - francouzskou metodou „charmat“. Takto vyrobená vína jsou označována jako vína šampaňská nebo sekty. Označení „šampaňské víno“ se smí používat jen u šumivých vín vyrobených ve Francii v oblasti Champagne, neboť od roku 1908 se jedná o chráněnou známku. Označení šumivého vína „sekt“ bylo převzato z Německa, ve Španělsku se označuje „cava“, „crémant“ v Alsasku, a „prosecco“ v Itálii.

Šampaňské

Víno kvasící dvakrát. Půvab šampaňského z Champagne spočívá ve vzájemném vyvážení smetanového buketu, chlebovinové jemné chuti a přitom velmi výrazného kyselinkového řízu. V této oblasti Francie, která patří k nejsevernějším, kde se víno v Evropě pěstuje, k výrobě šumivého vína šampaňskou metodou vybírají hrozny s nižším obsahem cukru a vysokými kyselinami. Většina šampaňského se produkuje ze směsek bílých odrůd, avšak existují i jednoodrůdová vína z odrůdy Chardonnay či dokonce z modrých hroznů Rulandského modrého.
Nejprve se běžným postupem vyrobí velmi kvalitní suché víno. Víno bez bublinek, tedy tiché. Bublinky se v šampaňském vyrábějí až druhým kvašením. Úplně stejné bublinky vznikají samozřejmě i při prvním kvašení, při každé výrobě vína. Je to kysličník uhličitý, který je vedlejším produktem kvasinek, když přeměňují cukr na alkohol. Při prvním kvašení se z vína nechá kysličník uhličitý vybublat přes skleněný sifonový uzávěr.
Při druhém kvašení šampaňského musí kysličník uhličitý zůstat ve víně. Aby ale kvasinky měly z čeho při druhém kvašení žít, naočkuje se tak po dvou až třech měsících odpočinku tiché víno nejprve směsí vína, cukru a kvasinek. U levných a podřadných šampaňských se víno uloží ke kvašení do neprodyšných tanků (na etiketě je uvedeno „cuve close“). U kvalitních šumivých vín probíhá druhé kvašení v láhvi, která se uzavře. Aby se tlakem kysličníku neroztrhla, je vždy ze silnějšího skla. Vznikající kysličník uhličitý nemá kam uniknout a zůstává ve víně.
Levnější šumivá vína se později přelijí do tanku, přefiltrují a lahvují. Víno vyráběné šampaňskou (klasickou) metodou, které podruhé prokvasí v láhvi, leží v lahvi „na kalu“ několik let a získává z kvasinek charakteristickou chlebovinovou a smetanovou vůni a chuť. Láhve se naskládají do stojanů, kde jsou postupně sklápěny hrdlem dolů a neustále setřásány. Po týdnech setřásání se kal z odumřelých kvasinek soustředí v hrdle láhve. Pak se hrdlo prudce zchladí hluboko pod 0ºC. Uvolní se zátka a zmražený váleček kalu je vnitřním tlakem plynu odpálen ven z láhve. Hned po odstřelení se láhev musí doplnit o chybějící objem odstřelených kvasinek (dosáž). Používá se čisté kvalitní víno s trochou cukru, pokud to není „extra brut“, tedy „extra suché“ a dokonce malinko koňaku. Láhev se po dosáži hned zas uzavře zátkou s drátěnou pojistkou.

Perlivá vína

Perlivá vína se vyrábí ze stolních či jakostních vín a jsou uměle sycena oxidem uhličitým. Tlak v lahvi činí 0,1 - 0,25 MPa. Tato vína musí obsahovat nejméně 7% obj. alkoholu a nesmí být označována jako šumivé víno nebo sekt. Jsou to vína svěží a dobře pitelná, avšak oproti šumivým vínům vyrobeným druhotným kvašením vykazují kratší a hrubší perlení.

Jakostní perlivé víno se vyrábí z hroznů splňujících podmínky pro výrobu jakostních vín ve stejné vinařské oblasti, kde proběhla jejich sklizeň.