• Klub ovíněných duší
Přihlášení



Kalendář událostí
prosinec 2019
Po Út St Čt So Ne
25 26 27 28 29 30 1
2 3 4 5 6 7 8
9 10 11 12 13 14 15
16 17 18 19 20 21 22
23 24 25 26 27 28 29
30 31 1 2 3 4 5
Nejbližší události
Žádné události
Úvod Vady a choroby vína

Vady vína


NEDOSTATKY VÍNA

Nedostatky vína se projevují odlišnými znaky od běžné jakosti vín. Vyskytují se při zpracování méně jakostních, nezralých hroznů. Anebo jako důsledek nevhodné technologie. Může to být vysoká kyselost, nižší obsah alkoholu, nízký obsah extraktu nebo vyšší obsah tříslovin projevující se hrubší chutí či vyšší barvou. Během výroby lze tyto nedostatky odstranit nebo vylepšit, takže jejich výskyt u hotových láhvových vín ukazuje na nedokonalou technologii, případně nedbalost při výrobě. U bílých vín se objevují tyto nedostatky výrazněji než u vín červených. Protože však nemění charakter vína, nemůžeme je ve většině případů reklamovat. Časté nedostatky vín od jednoho výrobce mohou ukazovat na jeho neodbornost či malou solidnost.


VADY VÍNA

Mezi vady vína patří zákaly způsobené fyzikálně chemickými pochody při vyšším obsahu bílkovinných látek nebo těžkých kovů ve víně. Ty má na svědomí nedostatečné vyškolení vína anebo styk vína s kovy při jeho stáčení do lahví.

Bílkovinné zákaly
Objevují se u vín, u nichž byly nedostatečným způsobem odstraněny středně - a vysokomolekulární bílkoviny. Ty se při klasické výrobě vína běžně odstraňují několikerým přetáčením vína ze sudu do sudu během dvou až tří let, anebo použitím různých čiřidel. Nejpoužívanější byl bentonit, který je nahrazován speciálními čiřícími prostředky. Vysokomolekulární bílkoviny se odstraňují také zahříváním vín, při němž kolagulují a po reakci s taninem se vysražují. U vín s vysokým obsahem bílkovinných látek i tříslovin se sice větší část bílkovin vysráží, ale jejich část zůstane a vypadává teprve při ležení vín v lahvích, a to i u vín zdánlivě pečlivě vyškolených. Bílkovinné zákaly můžeme zjistit již při nákupu, pokud obrátíme láhev hrdlem dolů, abychom objevili i malou sedlinku usazenou případně na dně. Vína s bílkovinným zákalem jsou nejen nevzhledná, ale mění se i jejich chuť a vůně.
Jen ve velmi malém měřítku su u nás objevují u běžně vyráběných vín zákaly způsobené stykem vína se železem, mědí, hliníkem anebo jinými kovy.

Zákal černý
Objevuje se u vín s vysokým obsahem železa, tříslovin a nízkým obsahem kyselin. Vzniká oxidací dvojmocného železa na trojmocné, přičemž se při sloučení s tříslovinami tvoří modrá či černá sraženina.

Zákal bílý
Vzniká u vín s vysokým obsahem železa a alkoholu s malým obsahem kyselin oxidací kyseliny fosforečné dvojmocným železem. Vzniklý bělavý zákal je tvořen jemnými vločkami, které se jen pomalu usazují. Na světle zákal mizí a ve tmě se opět objevuje. Částečně je ho možno z vína odstranit, když necháme vločky usadit a víno z usazených kalů opatrně dekantujeme.

Zákaly způsobené mědí
Objevují se u vín s vysokým obsahem mědi a kyseliny siřičité, při vyšší teplotě a bez přístupu vzduchu. Za těchto podmínek se vytvoří koloidní sirník mědi, který se ve styku s bílkovinami vysražuje a tvoří zákal.

Zákaly způsobené vyšším obsahem kovů a zvláště železa se ve víně dnes objevují jen výjimečně. Přebytek železa se víně se totiž bezpečně odstraňuje před stáčením vína do lahví tzv. modrým čiřením pomocí ferokyanidu draselného. Tento způsob se začal používat ve 30. letech, kdy byl také úředně povolen. Dávky ferokyanidu draselného se určují předběžnými zkouškami tak, aby ve víně zbylo ještě 3 až 4 mg železa v litru, což je množství, které již nemůže zákaly vyvolat.
Obsah kovů ve víně se může snižovat rovněž přídavkem fytátu vápenatého, provzdušněním a zchlazením vína, pomocí měničů iontů i novými speciálními čiřidly. To však již patří mezi problémy výroby samé.

Mezi zákaly, s nimiž se můžeme setkat již při koupi vína, patří i krystalické zákaly, způsobené hlavně vysrážením vinného kmene, což je v podstatě kyselý vinan draselný. Vysrážení vinného kmene, které nastává u méně kyselých vín při ochlazení vína, nepůsobí v žádném případě na jakost vína ani na jeho čirost. Vinný kámen se usazuje díky své vyšší specifické hmotnosti na dně láhve a pouze rozvířením této usazeniny vytvořené drobnými krystalky se na krátkou dobu rozptýlí, ale velmi brzy se znovu usadí. Víno se proti může snadno z usazeniny dekantovat. Ve výrobě se těmto zákalům předchází silným zchlazením. Tím klesne rozpustnost vinného kamene ve víně a jeho podstatná část se vysráží a odstraní následnou filtrací. Vypadávání vinného kamene se může předejít i přídavkem kyseliny metavinné, jež zvyšuje rozpustnost vinného kamene ve víně a snižuje tak možnost jeho vypadávání.

Mezi nepříjemné zákaly patří dále zákaly kvasničné. Ty vznikají druhotnou infekcí obsahující i malé množství zbytkového cukru, vysoce odolnými kmeny kvasinek, které se ve víně rozmnožují i při vyšším obsahu alkoholu. Do vinných sklepů se tyto kvasinky dostávají dovozem některých partií zahraničních vín. Pokud se jejich výskyt hned v počátku nezachytí, velmi rychle se rozmnožují a způsobují - hlavně v létě- vinařským závodům nemalé problémy. jejich odstranění je však jen otázkou času. Základní zásahy boje proti nim je zintenzívnění sanitace závodů, využití nejvyšších povolených dávek kysličníku siřičitého, pasterace vín a zavedení sterilního plnění vína do lahví pomocí bakteriologických filtrů. Ta je spojena s promýváním láhví i zátek roztokem kyseliny siřičité.

Kvasné zákaly lze rozpoznat hned při koupi vína. Je třeba si jen prohlédnout obsah lahve proti světlu po obrácení zátkou dolů a odmítnout víno i jen slabě zakalené. Stačí docela malá sedlinka na dně, aby se po otevření láhve rozjelo rozmnožování kvasinek naplno.
Mezi nepříjemné vady patří i hnědnutí vína, projevující se hlavně při styku vína se vzduchem po otevření láhve nebo při ponechání vína v načaté láhvi. Hnědnutí vín je spojené s tvorbou nepříjemné aldehydické příchuti. Objevuje se hlavně u mladých, nedokonale vyškolených anebo nedostatečně zasířených vín. Je způsobováno nedokonalou inaktivací oxidačních enzymů, které za přístupu vzduchu reagují s tříslovinami obsaženými ve víně a vytvářejí hnědé sloučeniny. Za přístupu vzdušného kyslíku oxidují oxidázy alkohol zároveň na aldehydy, jež dodávají vínu nepříjemnou příchuť. U červených vín mohou tyto reakce ovlivnit stabilitu červené barvy, která postupně hnědne.

Další vadou, jakou lze zjistit až pootevření láhve, je nežádoucí ovlivnění vůně i chuti různými látkami, s nimiž přichází víno do styku. U vín vyráběných moderní technologií ve větších závodech se tyto vady objevují jen ojediněle, u vín od malovýrobců se mohou již častěji. Může to být příchuť i pach po plísni při styku vína s naplesnivělým nářadím nebo nádobami, příchuť po korku při použití nejakostních korkových zátek, varná příchuť vznikající při nešetrné pasteraci vína, kvasničná příchuť, pokud víno leželo po kvašení dlouho na kalech, kovová příchuť při vyšším obsahu kovů, zvláště železa. U přesířeného vína se objevuje příchuť po kyselině siřičité a u silně přesířeného vína ležícího dlouho na kalech se může objevit pach i příchuť po sirovodíku připomínající zkažená vejce. Mohou se objevit i další pachutě způsobené nejrůznějšími látkami, se kterými přišlo víno do styku. Stejným způsobem může být ovlivněna hlavně vůně. ale i chuť různými látkami z ovzduší, jež se velmi snadno absorbují do slupek bobulí při zrání hroznů. Klasickým příkladem takových vín byla vína vyrobená z hroznů pocházejících z vinic položených blízko nádraží, když ještě jezdily parní lokomotivy. Takové víno se dalo poznat i po chuti, ve které byl kouřový, někdy i velmi výrazný, nádech. Nepříjemné příchutě mívala i vína vyrobená z hybridů, které se dnes již nesmějí pěstovat. I vína v lahvích skladovaná v místnostech, kde se šíří intenzivní cizorodé zápachy (cibule), mohou do sebe tyto pachy přijímat.


NEMOCI VÍNA

Octění vína
Nejčastější nemocí vín je octovatění, při kterém bakterie octového kysání za přístupu vzduchu oxidují alkohol na kyselinu octovou a kysličník uhličitý. Nejvíce náchylná k octovatění jsou vína s nízkým obsahem alkoholu, vína málo sířená a uložená v neplných nádobách, kam má přístup vzdušný kyslík. Velmi nebezpečné v tomto směru je přidávání naoctovaného vína k vínu zdravému, které tímto způsobem vlastně infikujeme.
Počátek octovatění poznáme podle škrablavé chuti a podle stále se zvyšujících chuťových tónů připomínající ocet. Chuť naoctovatělého vína se postupně zhoršuje, neboť vedle octa se tvoří i různé vedlejší produkty mikrobiální činnosti. Ochranou proti octovatění je uchovávání vín vždy v plných nádobách bez přístupu vzduchu a vyšší síření vína, popřípadě pasterace slabě naoctovatělého vína. Vylepšovat silnější naoctovatělé víno doma se nedoporučuje, protože je neúčelné.

Křísovatění vína
Vína s nízkým obsahem alkoholu mohou být za přístupu vzduchu snadno napadena křísovitými kvasinkami Candida mycoderma (Mycoderma vini), rozkládající alkohol i kyseliny obsažené ve víně na vodu a kysličník uhličitý. Při tom vytvářejí mázdrovitý povlak na víně - křís, který často narůstá i na stěnách nádoby nad vínem. Křísovatění porušuje chuť i vůni vína,a lze mu předejít pravidelným doplňováním nádob s vínem s vyšším sířením.

Mléčné a manitové kvašení
Mléčné, tzv. nečisté kvašení se objevuje u vín s nízkým obsahem kyselin a tříslovin hned po ukončení kvašení při vyšších teplotách ve sklepě. Původcem mléčného a manitového kvašení jsou bakterie skupiny Bacterium mannitipoeum a Bacterium gracile, které se vyvíjejí i bez přístupu vzduchu. Jejich činnost brzdí vyšší obsah kyseliny vinné i vyšší síření.
Bakterie mléčného kvašení rozkládají cukr v již dokvášejícím víně na kyselinu mléčnou, octovou a kysličník uhličitý. V některých případech vzniká i manit a další produkty tzv. nečistého kvašení. U málo kyselých vín se může též připojit rovněž máselné kvašení, jež způsobuje Bacillus amylobakter vytvářející kyselinu máselnou. Ta ovlivňuje chuť i vůni vína, které má již při samotném mléčném kvašení škrablavou příchuť a aktivuje nepříjemně chutnající látky.

Velmi nepříjemnou vzpomínku zanechává ochutnání vína napadeného myšinou, neboť vůní i chutí připomíná zápach myších výkalů. Zvláště v chuti zůstává tato příchuť dlouho na jazyku. Příčina této choroby, která se vyskytuje hlavně u ovocných vín, není dosud zcela vyjasněna.

Vláčkovitost vína
Tato nemoc se projevuje změnou konzistence vína, která se stává olejovitou a posléze se víno dá vytahovat jako vlákno. Původcem této choroby jsou bakterie, tvořící na povrchu buněčné blány mikroorganismů sliz. Vláčkovitostí jsou napadána mladá vína nebo vína ležící delší dobu na kvasničních kalech a vína s nízkým obsahem tříslovin. Napadená vína se v chuti ani ve vůni v podstatě nemění. Při delším trvání nemoci ztrácí víno svůj charakter, stává se mdlým a fádním.
Slabé zvláčkovatění lze ve výrobě odstranit překvašením mladého vína, obsahuje-li ještě zbytkový cukr. Jinak se takové víno musí silně provzdušnit, zasířit a po usazení kalů dekantovat. U zvlášť silně zvláčkovatělého vína se musí vytvořený rosol rozšlehat a po provzdušnění a zasíření odfiltrovat.
U dnešních vín vyráběných moderní technologií se tato nemoc prakticky nevyskytuje. Může se však objevit u ván vyrobených v primitivních podmínkách. Různé zprávy o tom, že v staroegyptských a antických vykopávkách byla nalezena nádoba s vínem, jež zcela zrosolovatělo, nasvědčují. že v oné době byla zmíněná nemoc vína zcela běžná.

U červených vín se může objevit i choroba způsobující tzv. zvrhnutí vína. Tato nemoc je způsobena několika druhy mikroorganismů, štěpících kyselinou vinnou a vinný kámen na kyselinu octovou, mléčnou, propionovou a kysličník uhličitý. S postupem onemocnění víno hořkne a červená barva přechází do hnědého odstínu.

K onemocnění jsou náchylná vína s nízkým obsahem tříslovin a barevných látek. Bakterie se v tomto případě mohou rozvíjet za přístupu i nepřístupu vzduchu. Při silném úbytku kyseliny vinné vzniká často černý zákal. Začínající nemoc lze zvládnout silným sířením a případným scelením se zdravým zasířeným vínem s vyšší obsahem kyselin. Silně napadené víno je již nepoživatelné - může se použít jen na výrobu octa nebo na pálení.

Z uvedených vad a nemocí vín se setkáváme dnes většinou jen s kvasničními, bílkovinnými, popřípadě krystalickými zákaly, s křísovatěním mladých vín a s octovatěním vín. S posledními dvěma hlavně v těch případech,kdy se nechá nedopité víno delší dobu v načaté láhvi. Ostatní vady a nemoci se objevují velmi řídce, hlavně u vín vyrobených v primitivních podmínkách nezkušenými vinaři.