Klub ovíněných duší

Netrvalo to ani týden a jsem zpět s dalším reportem, tentokrát jde o zápisky z degustační akce nám až notoricky známého vinařství Patria Kobylí. Váhal jsem, zda Vás obtěžovat něčím, co všichni tak důvěrně známe, ale byl jsem přesvědčen tvrdým jádrem našeho klubu, že opakování jest matkou moudrosti. 

Ochutnávka kobylského vinařství se uskutečnila ve středu 16. 2. v jednom nejmenovaném blanenském podniku. Na sklonku sychravého dne se zde sešlo několik vínomilců a pár jedinců, kteří na tuto akci zabloudili patrně omylem. Takto poskládaná společnost vytvořila až překvapivě pohodovou degustační atmosféru.

Bohužel, představovaná vína až tak pohodová nebyla. Jediné, co lze říci úvodem: je potěšitelné, že v červených vínech si Patria udržuje vysoký standard (na degustaci však převládala bílá). 

 Začátek obstaral Ryzlink vlašský 2009, pozdní sběr (13%; cukr 6,4 g/l; kyselina 5,5 g/l; extrakt 18,4 g/l). Víno bylo světlé barvy s celkem jemnou kyselinkou, kterou však v dochuti překrývala až nepříjemná hořčina. Velmi tenké a na vlašák bylo nevýrazné ve vůni (teplota byla v pořádku), po důkladném zamíchání se objevují květinové tóny a snad i tón kvasinkový,  krátká dochuť. Asi dobrý vzorek na zavínění, který mne příliš neoslovil – 78 bodů. 

Víno bylo v láhvi o obsahu 0,5 l a označeno logem Terroir Clubu. Hrozny zrály v obci Hostěradice, na viniční trati Volné pole

Analytiky jsou následující: alkohol 11,5 %, cukr 44 g/l,  kyseliny 7 g/l, extrakt 27,6 g/l .

Jednalo se tedy o polosladké víno, mnohé z Vás proto jistě překvapí kombinace: já a víno s takhle vysokým zbytkovým cukrem. Tohle víno jsem ale dostal, a tak jsem se podržel hesla „darovanému koni na zuby nekoukej“, a ochutnal jsem ho.

Barva vína byla nádherná, zlatavě slámová. Prostě taková jaká by, aspoň podle mně, měla už k takhle starému rýňáku vyzrálému do výběru z hroznů patřit.

Po nalití do skleničky (degustační sklenice dle mezinárodních standardů O.I.V.) mě velice příjemně překvapila plná, sladce nazrálá vůně. Jak však ve skleničce jenom lehce zteplalo, začal ve vůni dominovat cukr, čímž mně vůně přestávala bavit .

V chuti byla zpočátku cítit lahvová zralost, postupně začaly vystupovat tóny lesního medu, které ovšem rychle převálcoval cukr. Takže taky žádná vášeň.

Co dodat závěrem: Na mně tam toho cukr bylo přece jen hodně,  milovníky přírodně sladkých vín by ale mohl ještě nějakou dobu potěšit. Jak dlouho, to se ale neodvážím odhadnout.

Úvodem bych se vrátil k základní otázce PROČ???

Proč jsme se začali scházet? Jsme vínem samozřejmě „postiženi“. Většina z nás pravidelně navštěvuje degustace, jezdí za svými oblíbenými vinaři, navštěvuje různorodé vinařské akce, snaží se ve víně vzdělávat a některé z nás dokonce víno živí. Z tohoto pohledu je báječné, že se jednou za měsíc můžeme sejít nad stanovenou odrůdou nebo jinak zajímavým tématem k degustaci a porovnat svoje osobní preference a názory na víno s ostatními podobně postiženými vínomilci.

Naše první Klubová degustace proběhla první listopadovou středu na naší domovské půdě vinotéky MV 61 v Brně. Úvodní degustace měla komorní charakter, čtyři vínomilci donesli po jednom vzorku ze stanovené odrůdy. Pro dnešní den to mělo být Rulandské modré chcete-li Pinot Noir. Omezen byl původ vína na Čechy a Moravu.

Charakteristiku odrůdy Rulandské modré si může přečíst zde.

Nyní bych si již dovolil představit degustovaná vína a mé poznámky k nim:

 

Ze všech stran jsem na tohle víno slyšel pouze chválu, tak jsem se rozhodl, že ho taky ochutnám. Co se týká informací o vínu, tak vinařství toho na etiketě moc neuvádí a na stránkách pro jistotu není vůbec nic. Takže se musíme spokojit pouze s tímto: André 2006, pozdní sběr, suché, podoblast velkopavlovická, alkohol 12,5%.

Trochu nepříjemným překvapením byl korek, který byl ten nejobyčejnější lepeňák, což u vína, které vinařství zařadilo do „vinoteque collection“, docela zamrzí.

Barva vína byla pěkná tmavě rubínová, vůně výrazná živočišná.  V chuti bylo příjemné s tóny sladkého koření (hřebíček, badyán) s lehkými náznaky živočišnosti a pikantní kyselinkou. Tříslovinka už byla pěkně zjemnělá, v dochuti bylo ale trochu kratší. V prázdné sklence zůstaly jenom lehké stopy živočišnosti.
 
Celkový dojem byl ale příjemný, víno bylo pitelné a rozhodně neunaví, dá se s ním bez problémů vydržet celý večer (taky se mně to povedlo).